Nechtěné II.

17. srpna 2010 v 13:37 | *Mlle.Juillet |  Píšu...

A je tu pokračování. Z ankety vyšlo že mám pokračovat. Tak pokračuju :D

,, Matte? Co je? Stalo se něco?'' zněl nervozně její hlas.
,,Mělo by? Nic se nestalo, já jen, nechceš se jít nikam projít?'' žadonil Matt
,,Matte, promiň, ale máme doma zase problémy a já to potřebuju vyřešit.''
,, Zase táta, co? No nic, tak jindy, pa lásko.''
,,Promiň, ahoj.'' vzdychla Bianca a típla hovor.

,, Tak strašně si přeju se s ním setkat, ale rodina je důležitější. Musim to vyřešit. Ať mě táta klidně seřve, já to zvládnu a vyřeším!'' povzbudila se Bianca nahlas, ale bylo to marné. Bála se.

Cestou několikrát zakopla. Tentokrát, přemýšlela. Co mu řekne? Že jí vadí, jak se chová?
Už před domem šlo poznat, že Daniel spálil muffiny. Byli pryč. Jinak by se hádali.
Bianca vešla do dveří a dostala ránu. Smrad spáleniny, byl cítit po celém domě. Na okně, jakoby nic, ležel Fred.
,,Chtělo by to tady vyvětrat. Nemůžu uvěřit, že to tady nechali jen tak. Muffiny v koši a forma v dřezu. Ani se nebtěžovali vyvětrat a umí to tady.'' rozčilovala se Bianca.
Fred jen tak souhlasně štěkl. Ano kočka štěkla. Byl to takový zvláštní zvuk. Jako když smícháte předení, mňoukání a štěkání.

Bianca se vydala do komory, kde měla schované všechny čistící prostředky. Při pohledu na ten nehorázný nepořádek, který panoval v komoře, se jí zatočila hlava. Opřela se rukou o poličku, kdy mimo jiné, stála stará zaprášená krabice. Bianca věděla co je v ní ukryté. Ale měla potřebu se do ní znovu podívat. Jako když byla malinká a maminka jí ukazovala poklady ve šperkovnici.

Věděla co jí čeká, že zase nejspíš bude brečet, nadávat nad sobeckými lidmi-nelidmi a že bude ráda, že jí se toto nestalo.
Bianca vzala hadřík a pomalu a opatrně setřela prach z víka. Stejně opatrně jako otřela víko, otřela i zbytek krabice. Pak jí s obavami otevřela. V krabici toho mnoho nebylo.
Řetízek s přívěskem ve tvaru… ovečky? Kapesníček a dopis. Ten řetízek viděla mnohokrát a kapesníček taky, jen dopis nikdy předtím neviděla, ba ani nečetla či neslyšela z maminčino úst.

Bianca s lehkostí víli otevřela obálku a vysunula starý, zatuchlí dopisní papír. Už na první pohled bylo zřejmé, že autor dopisu se nenamáhal rozepisovat se. V dopisu stálo krasopisným písmem:

Milá Bello,

To co se stalo, nebylo nic v porovnání toho co se mohlo stát. Musíme odjet. Jinak to nejde
Je mi to líto, že to muselo skončit tak to.
Nezoufej, už mě nikdy nespatříš. Nejsi pro mě dost dobrá. Musím hledat dál a ty taky.

E.C.

Bianca věděla jakému člověku patřila počáteční písmena toho jména. Edward Cullen. Bianca o něm častokrát slýchávala. Ale jen tehdy když byla s maminkou doma sama. Táta, když o něm slyšel, vlastně když slyšel o všech Cullenových, nehorázně se rozzuřila a nemluvil o nich zrovna z láskou. Tomu jehož jméno maminka nevyslovovala moc často, říkával sobec. Myslel jen na své city. To se dá poznat i z to dopisu. Pomyslela si Bianca. Mamka jí říkávala, že jeden z důvodů, vlastně jeden z hlavních důvodů, proč se kluci z rezervace mění ve vlky je ten, že Cullenové jsou upíři.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbilo se? Mám pokračovat?

Ano, jistě...
Je mi to jedno
Ne!

Komentáře

1 Werush Werush | E-mail | Web | 1. listopadu 2010 v 20:26 | Reagovat

Ahoj...chtěla jsem tě pozvat na soutěž NEJ HOLKA ,která se pořádá na mém blogu!
Je to soutěž o nejkrásnější holku...byla bych ráda kdyby si se přihlásila ,protože zatím nemám moc účastníků.Na mém blogu v rubrice Soutěže najdeš podrobné informace!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.