1. Konec mého světa.

9. června 2010 v 19:46 | Julie^^ |  Výlevna

Nejdřív jsem nevěděla, kam mám zařadit tento článek. Proto jsem založila novou rubriku - VÝLEVNA.
Měla bych si tam vylévat zlost, své pocity...
Proč tak divný název článku? Každou chvíli mám pocit, že končim... se všim.

Hrozně to tam bolí. Srdce mi puká žalem a já nevím co s tím. Chci brečet! Nejde to. Chci řvát, ale nemám proč. Když Vám někdo zlomí srdce, jeho to moc nebolí, ale Vy...To se nedá přežít.
Chci stát, zůstat na místě, ale zároveň bych odněkud  vytáhla křídla holubí a vyletěla...Pryč!
Pryč od všeho. Skočila bych z okna, protože chci skončit, ale zároveň bych si chtěla užívat život plnými doušky. Nejde to. Můj mozek momentálně prožívá 1. světovou válku. Kdo ví jak to dopadne?
Kdo mi pomůže? Nikdo. Jak jinak. Těžko říct, zda je toto puberta a nebo je to můj hendikep, že všechno tak prožívám. Nechápu, jak se teď muže někdo smát. Vždyť já jsem nešťastná. Moje srdce ochořelo.
Hoří...ale nikdo nepřijede pomoct. 
Za takové životní dilema si můžu sama, kdybych se tak víc snažila, kdybych mu to řekla, třeba by... Nepřipadá v úvahu. Nemůžu na to myslet, nemůžu o tom mluvit, ani psát. Je to těžký, odhodlávat se ke každému slovu tady v tom článku. 
Bože...proč si dal lidem, mimo těch pěkných pocitů, ty co můžou lidi zničit.
Mě to ničí a nemůžu dál...
Nechci zítra do školy, nechci nikam kde bych ,,JE'' viděla. Já jsem tak hloupá...husa. Dejchat je těžký. O to víc se na dech soustředit. Dech...
Co potom v noci? Že by první noční můra? Snad ne, však musím s tím počítat. Nevydržim to, jdu k posteli, lehnu si, vezmu si polštář a budu do něho křičet a možná se pokusím i brečet, až do té doby dokdy to neodezní a to jakkoli...
Končím Vážení s tím to článkem. Nemějte strach...Tímto blog nekončí. A snad ani život...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E L - D Ý E L - D Ý | Web | 9. června 2010 v 19:57 | Reagovat

Bolí to, ale všechno jednou přebolí. A všechno začne znovu, budeš mít další šance, další naděje a pak to všechno dopadne jak bys chtěla. Nikdo nemá věčně smůlu.

2 Addíííík Addíííík | Web | 9. června 2010 v 22:13 | Reagovat

špatná,dobrá, špatná, dobrá:) Tyhle nálady se prostě střídají:) Neboj zítra bude líp:)

3 Dancek Dancek | E-mail | Web | 10. června 2010 v 16:14 | Reagovat

Jelikož jsem melancholik, introvert a pesimista, tak znám a prožívám hlouběji tyto stavy. Sice ne kvůli této věci, jako ty, ale tak blíží se to k tomu. Víš jak se říká ,,Čas hojí rány,, nebo také ,,Čas rány nehojí, čas mi dává možnost se připravit na pomstu.,, Ale tak to druhé nemá smysl. Myslím, že si člověk uleví, když to někomu řekne, nebo napíše. Sice se mu neuleví na trvalo, ale zlepší to momentálně náladu. Chce to čas. Hlavně nemysli na deprese, noční můry, na tu náladu, nebo na ten podmět, který to vyvolal, jelikož se ti to pak může i skrytě zalíbit. Stává se to. Jinak přeji hodně štěstí a koukej kolem sebe, někdo ti rád určitě pomůže.. Hezký den :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.